Skandinávský interiér pro malé byty aneb jak na praktickou krásu

Teď už vím, že scandinavian interior design není jen o estetice, ale o chytrém plánování. Každý kus nábytku musí mít svůj důvod. Když k nám přijede návštěva, během pěti minut vytáhnu z pod postele deky, zvednu víko úložného prostoru, vysunu pull-out sofa a prostěradla jsou připravená. Žádné přenášení matrací, žádné probdělé noci. A večer, když host odejde, vše zmáčknu zpět a byt vypadá jako na fotografii z katalogu. Skandinávský styl mi dal svobodu žít v malém prostoru bez pocitu stísněnosti. Zkuste to taky, začněte třeba novou sedačkou nebo úložným rá


Začala jsem u pohovky. Měla jsem starý rozkládací gauč, který připomínal spíš mučicí nástroj. Sousedka mi poradila koupit nový model s click-clack mechanismem, který se dá během deseti vteřin proměnit v rovnou plochu. K tomu jsem přidala matraci s paměťovou pěnou o tloušťce 16 centimetrů na pevném slatted frame, a najednou z pohovky vznikla postel, na které přespávali hosté bez bolavých zad. A co teprve když jsem na polici nad ni postavila závěsný potos. Jeho liány se začaly vinout podél stěn a vytvořily živý baldachýn. To byl ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, že indoor plants dokážou rozdělit prostor tak, že malá místnost najednou působí vzdušně a útulně zárov


Poslední rada, kterou bych chtěla sdílet, se týká údržby. Nemusíte být botanik, abyste měli zeleň v bytě. Stačí jeden odkapávací tác pod květináč, aby vám voda nestékala na dřevěnou podlahu, a pár kamenů na dně, které zabrání hnilobě kořenů. Když mi jednou vítr z otevřeného okna srazil květináč s orchidejí přímo na čalouněnou pohovku, málem jsem brečela. Naštěstí byla hlína suchá a velvet upholstery se dalo vyčistit vlhkým hadrem. Od té doby mám na parapetu jen lehké plastové květináče, které při pádu neprasknou. A orchidej? Ta dnes roste v závěsném koši nad dřezem, kde ji nikdo nesrazí. Život s indoor plants je pořádná škola trpělivosti, ale odměnou je vám prostor, který dýchá a žije s vámi. A to za pár spadlých kapek vody nebo občasný ušmudlaný list rozhodně sto


Největší zkouška přišla, když se u mě rozhodla na měsíc ubytovat sestra. Měla jsem jen jednu místnost, žádný oddělený pokoj. Její postel byl můj pracovní stůl - musela jsem ho každý večer uklidit, aby se dal rozložit jako sofa bed. A přes den? Všechno se točilo kolem toho, kam dát matraci, aby nepřekážela. Tehdy jsem objevila kouzlo vertikálního prostoru. Na stěnu nad budoucí postel jsem připevnila dřevěný žebřík a na něj pověsila tři malé tilandsie. Tyhle vzdušné rostliny nepotřebují hlínu, jen občasné rosení. Sestra sice ze začátku kroutila hlavou, že jí kapky kápnou na obličej, ale po týdnu přiznala, že ty zelené šlahouny nad hlavou jí připomínají spaní pod širá


A pokud jste fanoušci rychlých změn, existuje ještě click-clack mechanismus. Ten je oblíbený u menších sedaček, kde opěradlo jednoduše sklopíte do roviny. Výhoda je, že nemusíte nikam nic vysouvat. Nevýhoda je, že ležíte přesně na spojích, které mohou být tvrdé. Proto doporučuji na takový typ sedačky přikoupit kvalitní topper z paměťové pěny o tloušťce alespoň pět centimetrů. Vyrovná nerovnosti a prodlouží životnost celé sedací soupravy. Já osobně bych click-clack koupila jen do dětského pokoje nebo na chatu, kde se nespí každou


Samotné plánování kuchyně nekončí u nábytku, ale u pocitu, že v místnosti netrpíte klaustrofobií. Když jsem konečně pochopila, jak na to, uspořádala jsem linku do tvaru L a ponechala střed volný. Do rohu jsem umístila otočný koš na potraviny, který pojme i velké balíky rýže. Nad dřezem visí sušák na nádobí, který se sklopí ke zdi, když ho nepoužívám. A na stěně nad jídelním stolem mám poličku s bylinkami, které provoní celou místnost. Teprve pak přestanete řešit každý centimetr a začnete si užívat to, co máte. Klíčem k úspěchu je plánovat s ohledem na reálný život - ne na ideální obrázky z časopisů. Moje malá kuchyně se stala srdcem domova, kde vařím, jím i spím, aniž bych narážela do nábytku. A přesně o tom celé to úsilí bylo, protože i v devíti metrech se dá bydlet tak, že na nedostatek místa zapomen


V mém malém panelákovém bytě o třiapadesáti metrech čtverečních jsem dlouho bojovala s jedním základním problémem, kam s hosty. Klasická postel by se sem nevešla, a tak jsem sáhla po pohovce s click-clack mechanismem. Jenže pak přišla otázka skladování lůžkovin, přikrývek a hlavně polštářů. A právě tady mi do života vstoupily dekorativní polštáře. Nejsou to jen módní doplňky, ale praktičtí pomocníci, kteří dokážou opticky sjednotit prostor a zároveň poskytnout úložný prostor tam, kde ho na první pohled nečekáte. Když si pořídíte několik kusů v různých velikostech, snadno zakryjete i nehezký úložný box pod ok