Proč se vyplatí mít tři druhy ubrusů a jak je vybrat

Nejdůležitější praktický test spočívá v praní. Deka, kterou nemůžete vyprat na více než 30 stupňů, je pro běžné použití na gauči nevhodná. Před nákupem si najděte štítek a zkontrolujte, zda snáší sušičku. Pokud ne, počítejte s tím, že ji budete sušit naplocho a že to bude trvat. Častou chybou je kupovat deky, které se sice dobře tváří, ale po prvním vyprání se srazí o několik centimetrů. Tomu se vyhnete, když zvolíte materiál s předepsanou srážlivostí nebo už předepraný.

Výběr deky na gauč vypadá jako snadná záležitost, dokud nestojíte před regálem plným různobarevných variant. Pak zjistíte, že se rozhodujete mezi stovkami materiálů, gramáží a vzorů. Nejde jen o to, aby se vám líbila. Deka musí odpovídat tomu, jak ji budete používat. Jinou potřebujete na večerní čtení a jinou na to, aby pod ní přežil rozlitý čaj.

Který typ záclony se hodí do obýváku a který do ložnice V obývacím pokoji, kde se přes den pohybujete, vsaďte na záclony z bavlny nebo lnu. Jsou prodyšné, snadno se perou a jejich struktura příjemně rozptyluje ostré odpolední slunce. Pokud máte radiátor pod oknem, nenechte záclonu dosahovat až k podlaze. Vzduch pak proudí za látkou, ale neohřívá místnost, jen topí do záclony. Ustřihněte ji tak, aby končila těsně nad parapetem, nebo si pořiďte roletové provedení, které se dá vytáhnout do horní polohy.

Kuchyně je specifická tím, že se v ní vaří, a tím stoupá vlhkost a mastnota. Proto se vyhněte záclonám z hedvábí nebo viskózy, které nasávají pachy a rychle mění barvu. Nejlepší volbou jsou krátké záclony z polyesteru nebo směsi s bavlnou. Lze je prát na vyšší teploty, nemačkají se a nesráží se. Klasická chyba je montáž záclony přímo nad sporák. Horký vzduch a pára látku ničí, i když vypadá hezky. Raději ji umístěte alespoň metr od zdroje tepla, případně použijte jen na okno, které je od sporáku dál.

Šití začněte podhrnutím všech okrajů. Přeložte látku na rubu o půl centimetru, zažehlete, pak přeložte ještě o další centimetr a prošijte těsně u kraje. U tunýlku pak na obou koncích prošijte ještě jednou, asi centimetr od prvního švu, a vytvořte tak otvor pro šňůrku. Šňůrku nebo gumu provlékněte pomocí zavíracího špendlíku, ale před provlečením si na koncích udělejte uzel, aby se nezatahala dovnitř. Pokud šijete zip, přišijte ho před sešitím bočních švů – přesně na střed šířky látky a tak, aby jezdci šly po rubu.

Než si novou přikrývku vůbec začnete vybírat, je nutné změřit postel. Základní pravidlo je jednoduché: přikrývka by měla být vždy širší i delší než samotná matrace. Pokud se řídíte pouze rozměry matrace, často skončíte u přikrývky, která se při spánku kroutí a odhaluje ramena. V tomto článku se dozvíte, jak postupovat správně a kterým chybám se vyhnout.

Zkuste si také rozmyslet, jak velká deka skutečně potřebujete. Deka na jednoho by měla přesahovat postavu alespoň o dvacet centimetrů na každou stranu. Pokud ji máte sdílet s partnerem, počítejte s rozměrem přes dvě stě centimetrů šířky. Příliš malá deka se neustále shrnuje a nakonec stejně skončí na zemi. Příliš velká zase přebývá a musíte ji složit, což působí neupraveně. Správný rozměr poznáte tak, že při přehození přes opěradlo zakryje sedák a nevisí až na zem.

Jakmile máte povlak hotový, vyzkoušejte si ho. Nejdřív ho vyperte na nižší teplotu, aby se látka srazila, pak teprve nasaďte. Pokud povlak sedí, ale polštář se v něm posouvá, přidejte do rohů pár stehů nebo použijte silikonovou pásku na vnitřní stranu. To je trik, který vám ušetří věčné rovnání povlaku každé ráno. Další častá chyba je, že si necháte ušít povlak z látky, kterou nejde žehlit. Po vyprání bude vypadat zmačkaně a nikdy nebude vypadat jako z obchodu.

Pro běžné postele o šířce 80 až 90 cm je vhodná přikrývka o šířce alespoň 140 cm. U manželských postelí o šířce 160 až 180 cm se doporučuje přikrývka široká 200 cm. Délka by měla být vždy o 20 až 30 cm delší, než je výška postavy, která bude přikrývku používat. Pokud máte doma vyšší postavu, připočítejte k délce postele ještě 30 cm. Tento rezervní prostor zabrání tomu, aby vám nohy čouhaly ven.

Typickou chybou začátečníků je šití povlaku příliš těsného, kdy se polštář do něj nedá vložit. Vždy proto měřte s rezervou alespoň jeden centimetr na šířku a dva na délku. Druhou častou chybou je zapomenutí na to, že povlak musí mít otvor pro vložení polštáře – pokud šijete tunýlek, šňůrku utáhněte až po vložení polštáře. Při šití zipu dbejte na to, aby zip byl našitý na rovném díle látky, ne v oblouku, jinak se bude látka řasit.