Jak rozsvítit třetí rozměr aneb když světlo dělá víc než jen svítí
Teď k tomu, co mnozí podceňují: materiály. Pokud máte doma malé děti nebo nešikovné návštěvy, vsaďte na odolné a snadno čistitelné povrchy. Sklo na desce je sice hezké, ale když na něj upustíte mlýnek, máte po iluzi. Laminát nebo masiv s tvrdým olejem jsou bezpečnější volba. A co se týče textilií, pokud máte v blízkosti kávového koutku sedačku, například tu s jemným velvet upholstery, buďte připravení na skvrny. Sametový povrch sice působí luxusně, ale kapka kávy na něm vydrží jako tetování. Raději si pořiďte pratelný přehoz nebo alespoň ubrousek, který pod hrnek podložíte. Jinak budete každý víkend lovit fleky. A pokud máte doma zvířata, pak víte, že chlupy se chytají na velvet upholstery jako na suchý zip. To je prostě daň za elega
Máte rádi industriální styl, ale bojíte se, že kovové lampy budou působit chladně? Omyl. Kombinace hrubého kovu a teplého žlutého světla vytvoří naopak vítaný kontrast. Můj obývák v podkroví s šikminou potřeboval lampy, které se vejdou pod nízký strop, a tak jsem zvolila nástěnná ramena s otočným kloubem. Funguje to skvěle i v kombinaci s pull-out sofa, protože když je gauč rozložený, lampa nevisí nad hlavou spáče. Jen dejte pozor na kabel – musí být dostatečně dlouhý, aby se natahoval s pohybem ramene, jinak skončíte s přerušeným prou
Poslední rada se týká barevnosti světel. V obýváku s pohovkou a click-clack mechanismem používám žárovky s teplotou kolem 2700 Kelvinů, tedy teplou bílou. Na chodbě a v koupelně naopak raději neutrální bílou kolem 4000 Kelvinů, kde potřebujete vidět detaily při líčení nebo holení. A v ložnici s postelí s úložným prostorem mám na nočním stolku LED svíčku, která vydává opravdu měkké a stabilní světlo bez blikání. Vyhněte se modrému spektru po osmé hodině večerní, protože narušuje spánkový rytmus. Správně nastavené domácí osvětlení dokáže zázraky - prodlouží večer, zklidní mysl a promění i tu nejmenší garsonku v útulný domov, kde se všichni cítí víta
A teď k tomu, co mi dělalo vrásky, když jsem zařizovala vlastní garsonku. Neměla jsem skoro žádné úložné prostory, přitom jsem potřebovala místo na peřiny a polštáře pro případné hosty. Pořídila jsem proto postel s úložným prostorem, tedy rám, pod kterým jsou výsuvné šuplíky. Jenže ložnice byla malá a postel zabírala skoro celou podlahu. Jak tam dostat mood lighting, když není kam postavit noční stolek? Vyřešila jsem to dvěma nástěnnými lampami nad čelem postele, každou na samostatném vypínači. Jednu mám na čtení, druhou nechávám slabě svítit celou noc, abych se vzbudila do jemného světla a ne do ostré záře z o
Click-clack mechanismus je geniální vynález, který šetří místo i páteř. Místo tahání za těžkou matraci stačí jedním pohybem sklopit opěrák a máte rovnou plochu na spaní. Moje kamarádka si pořídila pohovku s tímto systémem do malého obýváku a přestala si stěžovat na bolavá záda. Pak jsme doladili osvětlení: living room lamps s dvěma rameny – jedno směřuje na knihu, druhé na chodbu, aby v noci nemusela hledat vypínač poslepu. Ušetřila tím tři šlápnutí do křesla a jedno probuzení partn
Zpátky k samotnému nábytku. Pokud máte opravdu malý půdorys, zkuste propojit postel s úložným prostorem. Bed with storage přímo pod matrací je geniální, protože tam zmizí zimní deky, náhradní povlečení a sezónní oblečení. U jednoho projektu jsme dokonce do podstavce zasadili výsuvné šuplíky na boty, a přitom samotné lůžko zůstalo v jedné rovině s podlahou. Jen pozor na výšku celé konstrukce. Pokud je postel moc vysoká, působí v malém pokoji jako obří monstrum a opticky ho ještě zmenšuje. Ideální je, když se spodní hrana lůžka nachází zhruba 45 centimetrů nad zemí. Pak ji snadno oblečete do deky a nikdo nepozná, že pod matrací je schovaná půlka domácno
Postupem času jsem pochopila, že v bytě o dvou místnostech se musí každý centimetr počítat. Moje kamarádka si pořídila rozkládací jídelní stůl s úložným prostorem pod sedákem, ale já potřebovala něco univerzálnějšího. Narazila jsem na variabilní kus, který měl místo klasických noh kolejnici, do níž šel zasunout druhý stůl. Když přijeli rodiče, stačilo vytáhnout desku a rázem jsme měli místo pro osm lidí. Ve všední dny jsem na něj položila jen květináč a stolek se svíčkami. Teprve pak mi došlo, že stejně důležité je, co se s nábytkem děje v noci. V obýváku jsem měla malý gauč, který se dal rozložit na spaní, ale ten zabíral místo, které jsem chtěla využít pro psaní. Začala jsem proto koketovat s myšlenkou, že jídelní stůl a postel spojím do jedné funkce. Znělo to bláznivě, ale v praxi to fungovalo skv�