Přídavek na dítě: nárok a podání žádosti

Důležité je také předvídání situací. Většina záchvatů přichází z hladu, únavy nebo přetížení. Dodržujte pravidelný režim spánku a jídla. Pokud víte, že je dítě unavené, neplánujte nákupy na poslední chvíli. Když už k vzdoru dojde, snažte se neřešit obsah, ale emoce. Neříkejte „nedělej to", ale „vidím, že tě to baví, ale teď musíme jít". Uznejte jeho pocity, ale držte se stanoveného cíle.

Nejdůležitější je zůstat klidný. Když batole křičí a vzteká se, vaše zvýšený hlas situaci jen přiživí. Zkuste dýchat a mluvit tiše. Pokud jste sami naštvaní, dejte si pár vteřin pauzu. Dítě se učí regulaci emocí tím, že ji vidí u vás. Někdy stačí sednout si k němu na zem a říct: „Vidím, že tě to štve. Jsem tady s tebou." Tím mu dáváte najevo, že jeho pocity jsou v pořádku, ale že zároveň neustoupíte zbytečně.

Častou chybou je vyhrožování a uplácení. „Když nepřestaneš, nedostaneš bonbón" nebo „Tady máš čokoládu, jen se uklidni" sice krátkodobě zaberou, ale dlouhodobě učí dítě, že vztek je způsob, jak něco získat. Místo toho používejte přirozené důsledky. Pokud nechce jít do kočárku, nechte ho chvíli jít pěšky, ale mějte připravený kočárek pro případ, že se unaví. Pokud nechce jíst, jídlo uklidíte a počkáte do další svačiny.

Pokud je dítě starší 18 let, platí další podmínka: musí být stále vedeno jako vyživované a nesmí mít uzavřeno manželství. Pro studenty starší 26 let je nárok omezen pouze na doktorské studijní programy. Pokud se váš potomek rozhodne přerušit studium nebo přestoupit na jinou školu, musíte to neprodleně oznámit a případně podat dodatečné daňové přiznání. V opačném případě vám hrozí penále z neoprávněně čerpané slevy.

Třetí hra je „Horký brambor, ale s emocemi". Děti si podávají míček nebo plyšáka a při hudbě si ho předávají. Když hudba ustane, dítě, které drží předmět, řekne jednu věc, která ho dnes rozzlobila, a pak jednu věc, která ho potěšila. Tím si děti uvědomí, že i negativní emoce jsou v pořádku, ale že existuje i druhá strana. Nevytvářejte tlak na „pozitivní" odpovědi, nechte zaznít i vztek nebo smutek. Nikdy ale nenechte děti zesměšňovat odpovědi ostatních.

Typickou chybou, kterou dospělí dělají, je přílišné zjednodušování emocí na dobré a špatné. Když dítě pláče, řeknete „nebuď smutný" a tím ho učíte, že smutek je něco, co se má potlačit. Místo toho použijte hru na „emoční houpačku": střídavě předvádějte různé intenzity téže emoce – od lehkého zamračení po tiché vzlyky. Dítě se učí, že emoce mají stupně a že je lze pojmenovat jemněji. Když pak řeknete „vypadáš naštvaný jako malý medvěd, ne jako velký lev", dáváte mu nástroj, jak rozlišit intenzitu. Vyhněte se tomu, abyste emoce hodnotili – místo „to je ošklivé se zlobit" řekněte „zlost je těžká, ale dokázal jsi ji unést". Tím budujete sebedůvěru dítěte v to, že své emoce zvládne.

Prvním krokem je zjistit, zda zahraniční škola splňuje definici soustavné přípravy na povolání podle českého práva. Obvykle to znamená, že studium musí být akreditované a odpovídat svým rozsahem běžnému studiu v ČR. Praxe ukazuje, že nejčastější chybou je opomenutí doložení potvrzení o studiu – bez něj finanční úřad nárok neuzná. Potvrzení by mělo obsahovat přesné údaje o studentovi, názvu školy, oboru a délce studia. V ideálním případě si nechte vystavit potvrzení v češtině nebo s úředním překladem.

Nejdůležitější je ale to, abyste hru neberte jako další úkol, který musíte splnit. Empatie a práce s emocemi se rozvíjí nejlépe v okamžicích, kdy se sami necháte do hry vtáhnout. Děti pozorují, jak vy sami reagujete na vztek, smutek nebo radost – a to je nejsilnější učení. Pokud při hře uděláte chybu, pojmenujte ji: „Já jsem se teď naštvala, když jsem prohrála. Půjdu si na chvíli sednout." Tím jim ukazujete, že emoce jsou normální a že existují strategie, jak s nimi pracovat. Taková hra není o dokonalém provedení, ale o vztahu, který při ní vzniká. A z toho, co si děti odnesou, se stává vnitřní nástroj, který jim pomůže nejen v dětství, ale i v dospělosti.

Druhou aktivitou je „Hra na zrcadlo". Dvojice sedí proti sobě, jeden předvádí různé emoce obličejem a tělem, druhý je co nejvěrněji napodobuje. Po minutě si role vymění. Tato hra rozvíjí schopnost číst neverbální signály u druhých lidí. Častou chybou je, že děti sklouznou k přehrávání, proto jim klidně předveďte jemnější projevy, jako je pokrčení ramen nebo povzdechnutí. Upozorněte je, že zrcadlo nemluví, ale jen odráží.

Praktické kroky, které zvládnou i unavený rodič Nabídněte dítěti omezenou volbu. Místo „Co si oblékneš?" (což ho přetěžuje) zkuste „Chceš modré tričko, nebo červené?" Podobně u jídla, hraček nebo cesty domů. Tím mu dáte pocit kontroly, ale vy určujete mantinely. Dítě se tak učí rozhodovat a vy se vyhnete zbytečným scénám. Ujistěte se, že obě možnosti jsou pro vás přijatelné.