Kurník, který slepicím nesmíte postavit, a co z toho plyne

Co konkrétně nesmíte zapomenout při zařizování Hřady by měly být z kulatiny o průměru alespoň pět centimetrů, umístěné vodorovně a ve výšce kolem čtyřiceti centimetrů. Hrana nesmí být ostrá, jinak slepicím vznikají otlaky na běhácích. Slepice hřaduje přirozeně s hlavou k zadní stěně, proto hřady instalujte podél stěny, ne doprostřed. Pozor na kovové trubky – v zimě jsou ledové a v létě rozpálené, proto vždy volte dřevo. Pod hřad umístěte trusnici, ideálně plastovou vanu, kterou jednou týdně vyprázdníte. Díky tomu nemusíte měnit podestýlku každý den.

Provoz kurníku vyžaduje pravidelnost. Jednou týdně vyčistěte podestýlku, jednou za měsíc vydezinfikujte kurník vápnem. Důležité je také sledovat stav slepic – pokud si začnou škubat peří nebo se nadměrně drží v kurníku, je to signál, že je něco špatně s prostorem nebo výživou. Pokud se budete držet výše popsaných zásad, vyhnete se nejčastějším chybám a zařídíte si provoz, který vám přinese klid a hlavně vajíčka. Začít se dá i s menším kurníkem, ale vždy myslete na to, že prostor je to, co se nejhůře vylepšuje dodatečně.

Stavba kurníku z dřevěných palet je oblíbeným řešením pro drobné chovatele, kteří chtějí ušetřit a zároveň recyklovat. Palety jsou levné, snadno dostupné a jejich rozměry umožňují rychlý postup. Než ale začnete, promyslete, kde kurník umístíte. Vyberte suché, mírně vyvýšené místo chráněné před větrem. Přímé slunce je vhodné jen ráno, přes poledne by se vnitřek přehříval. Pokud máte možnost, natočte vstup na jihovýchod.

Prakticky to uděláte tak, že nejprve zkontrolujete obsah hrubého proteinu – měl by být mezi 15 a 18 % – a poté podíl vápníku. Ten by se měl pohybovat od 3,5 do 4,5 %. Dále si všímejte přítomnosti lysinu a methioninu, což jsou esenciální aminokyseliny, které si slepice neumí vyrobit. Pokud směs neobsahuje jejich doplnění, je pravděpodobné, že bude nutné přidávat další zdroje, což ale není ekonomické ani praktické. Pozor také na obsah soli – příliš slané krmivo zvyšuje spotřebu vody a zatěžuje ledviny.

Typickou chybou chovatelů je míchat komerční směs s vlastní pšenicí ve snaze ušetřit. Tím ale naředíte všechny důležité živiny, hlavně vápník a aminokyseliny. Pokud už musíte přidávat, pak pouze doplňky jako krmné vápno nebo lupinu, a to maximálně do 10 % celkové dávky. Raději ale držte předepsané dávkování výrobce – směs je sestavena tak, aby pokryla celou denní potřebu. A nezapomeňte na čerstvou vodu, protože bez ní je příjem krmiva neúčinný.

Základní složky kvalitní směsi tvoří obiloviny (pšenice, kukuřice, ječmen), které dodávají energii. Důležitý je ale i obsah bílkovin – obvykle 15–18 %, protože bílkoviny jsou stavební materiál pro tvorbu vaječné hmoty. Všímejte si také zdrojů vápníku: mletý vápenec, mušle nebo krmná křída by měly být zastoupeny tak, aby pokryly denní potřebu kolem 4 gramů. Pokud je vápníku málo, slepice začne odebírat vápník z vlastních kostí, což vede k osteoporóze a poklesu snášky. Naopak nadbytek vápníku v rané fázi snášky škodí ledvinám.

Pro pět nosnic počítejte s minimální podlahovou plochou 1,5 až 2 metry čtvereční. To odpovídá přibližně 0,3 až 0,4 metru čtverečního na jednu slepici. Tato hodnota platí pro kurník, kde slepice pouze nocují a hřadují. Pokud chcete, aby trávily více času uvnitř kvůli zimě nebo predátorům, přidejte klidně další metr. Větší prostor oceníte i při úklidu – snadněji dosáhnete do všech koutů a vyměníte podestýlku.

Na co nezapomenout při plánování rozměrů Klíčové jsou nejen čtvereční metry, ale i výška a uspořádání. Kurník by měl být vysoký alespoň 150 centimetrů, abyste se v něm mohli pohodlně narovnat. Slepice potřebují hřady – pro pět kusů počítejte s délkou 120 až 150 centimetrů, protože na jednoho ptáka připadá asi 25 centimetrů hřadu. Hřady umístěte do výšky 40 až 80 centimetrů, s dostatečným odstupem od stěn, aby se slepice mohly otočit.

Jak poznat, že směs odpovídá fázi snášky Nosnice mají odlišné potřeby v první snáškové fázi (do 40. týdne věku) a později. V začátku potřebují vyšší podíl bílkovin a minerálů pro tvorbu prvních vajec, zatímco starší hejna vyžadují méně energie a více vápníku, aby se předešlo tukovatění jater. Proto vybírejte směs s označením „pro nosnice" a pokud možno s rozdělením na fáze – některé značky nabízejí varianty „start" a „finish". Čtěte složení, ne jen název: pořadí surovin na etiketě odpovídá jejich zastoupení, takže pokud je jako první cukr nebo rostlinný olej, je to varovný signál.