Když čekáte miminko: jak si bezpečně zacvičit v každém trimestru

Nezapomínejte na to, že puberta je i o hledání vlastní identity. Když si dospívající mění styl oblékání nebo hudbu, kterou poslouchá, neberte to jako útok na vás. Naopak mu dejte prostor experimentovat. Vyhraďte si ale jasné hranice v oblastech, které jsou opravdu důležité – bezpečí, zdraví a vzájemný respekt. Pokud jde o maličkosti, jako je nepořádek v pokoji, zkuste být tolerantní. Vyberte si své bitvy. Neustálé kritizování maličkostí vede k tomu, že přestane vnímat i vaše oprávněné výtky.

Dalším častým zdrojem konfliktů je školní prospěch. Místo abyste ho neustále kontrolovali a komentovali každou známku, ptejte se, co se ve škole děje a co by potřeboval. Často za špatnými výsledky stojí stres, problémy s kamarády nebo nedostatek spánku. Domluvte se na režimu, který zahrnuje čas na učení, ale i na odpočinek. A hlavně: nechte ho nést následky. Pokud zapomene úkol, ať to vyřeší s učitelem sám. Tím se učí odpovědnosti, a vy se vyhnete roli věčného hlídače.

Při loučení buďte klidní a struční. Dlouhé loučení a slzy dítěti jen ztíží start. Dejte mu pusu, obejměte ho a řekněte, že se těšíte na jeho zážitky. Neotáčejte se a nechoďte se dívat, jak odchází. Po příjezdu domů se zdržte okamžitého volání. Počkejte na zprávu od vedoucích, nebo si napište až večer. Dítěti to dodá pocit, že mu věříte, a ono se tak lépe osamostatní.

Třetí hra je „Horký brambor, ale s emocemi". Děti si podávají míček nebo plyšáka a při hudbě si ho předávají. Když hudba ustane, dítě, které drží předmět, řekne jednu věc, která ho dnes rozzlobila, a pak jednu věc, která ho potěšila. Tím si děti uvědomí, že i negativní emoce jsou v pořádku, ale že existuje i druhá strana. Nevytvářejte tlak na „pozitivní" odpovědi, nechte zaznít i vztek nebo smutek. Nikdy ale nenechte děti zesměšňovat odpovědi ostatních.

V prvním trimestru se tělo teprve adaptuje na nové hormony a může být unavené. Vhodné jsou aktivity s nízkou až střední intenzitou, jako je rychlejší chůze, plavání nebo jízda na rotopedu. Vyhněte se cvičení, které vyžaduje prudké změny polohy, skoky nebo hluboké předklony. Zvlášť opatrná buďte na rovnováhu, protože těžiště se začíná posouvat. Typická chyba? Snažit se cvičit ve stejném tempu jako před těhotenstvím a ignorovat zvýšenou únavu. Místo toho zkraťte trénink a přidejte více přestávek na odpočinek.

Hry nejsou jen zábavou na vyplnění času. Děti si při nich přirozeně osvojují pravidla, učí se vyhrávat i prohrávat a hlavně se učí vnímat samy sebe a ostatní. Pokud hledáte způsob, jak dětem pomoci zvládat vztek, strach nebo smutek, vsaďte na cílené hry, které podporují emoční inteligenci. Nejde o žádnou složitou terapii, ale o jednoduché aktivity, které můžete zařadit doma, ve škole nebo na kroužku.

Závěrem: pokud se vám někdy podaří zvládnout konflikt bez křiku, řekněte mu to. Ocenění za to, že se dohodli, posiluje vztah víc než jakákoli výtka. Zároveň se nebojte přiznat chybu, když se sami necháte vyprovokovat. Tím mu ukazujete, že i dospělí se učí a že chyba není katastrofa. Puberta nakonec skončí, ale vztah, který si teď vybudujete, vám zůstane. A klidný domov, kde se dá mluvit o všem, je nejlepší investicí do budoucnosti.

Jak se připravit na dotazy a nejčastější chyby pacientů Nejčastější chybou, kterou pacienti dělají, je, že si před návštěvou nenapíšou otázky, které je zajímají. V ordinaci pak na důležité dotazy zapomenou a doma si vyčítají, že se nezeptali. Připravte si proto seznam tří až pěti otázek, na které chcete znát odpověď. Můžete si je zapsat do telefonu nebo na papír, který si položíte před sebe. Stejně tak si poznamenejte, co od návštěvy očekáváte – jestli chcete vědět příčinu potíží, možnosti léčby, nebo doporučení na další vyšetření. Jasné zadání pomůže i lékaři, aby se zaměřil na to, co vás skutečně trápí.

Jak na to: konkrétní hry a pravidla První hrou je „Emoční pexeso". Místo obrázků použijte kartičky s nakreslenými nebo napsanými emocemi – radost, smutek, vztek, překvapení, strach, znechucení. Dítě hledá dvojice stejných emocí a u každé dvojice řekne, kdy se tak cítilo. Pozor: nehodnoťte odpovědi, jen poslouchejte. Důležité je, aby dítě dostalo prostor pojmenovat vlastní prožitky. Vyhněte se ale tomu, abyste dítě nutili mluvit, když nechce.

Po návštěvě si udělejte krátký zápis o tom, co vám bylo doporučeno. Zkontrolujte si, jestli víte, kdy a jak užívat předepsané léky, a jestli vám bylo jasně řečeno, kdy se máte objednat na kontrolu. Pokud vám něco není jasné, ihned se zeptejte ještě v ordinaci – ne až doma, kdy už nemáte na koho se obrátit. Tím, že si vše ujasníte hned, eliminujete pozdější nejistotu a případné chyby v léčbě. Návštěva u lékaře se tak stane méně stresující a vy získáte pocit kontroly nad svým zdravím.