Bavlna, len, nebo mikrovlákno: Jak vybrat přehoz, který nezklame

Při výběru stylu se řiďte nejen vkusem, ale i praktickými návyky. Pokud máte doma děti nebo domácí mazlíčky, vyhněte se světlým jednobarevným povrchům a příliš jemným materiálům, které hůře odolávají skvrnám. Naopak tmavší a vzorované přehozy snadněji skryjí drobné nedostatky. A pokud přehoz používáte i na sezení, vyberte spíš materiál s vyšší gramáží, který se neposouvá a neklouže. Vždy si dejte pozor na údržbu – zkontrolujte symboly praní a sušení, protože některé přehozy vyžadují chemické čištění, což vám v běžném provozu může zkomplikovat život.

Nezapomínejte ani na správné sušení. Bavlnu sušte v sušičce na střední teplotu, ale mikrovlákno a hedvábí raději na vzduchu, ideálně ve stínu. Přímé slunce sice pomůže odstranit skvrny, ale u barevného povlečení způsobí vyblednutí. A pokud už povlečení sušíte v sušičce, vyndejte ho ještě mírně vlhké, aby se snadněji žehlilo – to platí hlavně pro bavlnu.

Častou chybou je prát povlečení z umělých materiálů na vysoké teploty kvůli „hygieně". Jenže 60 °C u polyesteru nebo směsí vede k žmolkování a deformaci tvaru. Pokud chcete dosáhnout dezinfekce bez horké vody, přidejte do pracího cyklu dezinfekční prostředek na textil nebo využijte parní program, který je v moderních pračkách běžně dostupný.

Důležitý je i způsob zpracování. Kvalitní přehoz by měl mít zesílené okraje a pevné prošití, které drží výplň na místě. Pokud kupujete prošívaný model, zkontrolujte, jestli je prošití rovnoměrné a husté – jinak se výplň po pár měsících shrne do chuchvalců. U tkaných přehozů si všímejte hustoty vazby a zakončení okrajů. Právě okraje jsou první místo, kde se začíná projevovat nižší kvalita, takže je protáhněte mezi prsty a zkontrolujte, jestli nejsou příliš tuhé nebo naopak volné.

Na závěr si zapamatujte jednoduchý vzorec: bavlna 60 °C (nebo 40 °C u barev), mikrovlákno a směsi 30–40 °C, hedvábí a satén 30 °C a méně. Při pochybnostech volte nižší teplotu a delší program – to je vždy bezpečnější než zničené povlečení. Těmito pravidly se vyhnete častému problému s vybledlými barvami, sražením a nerovnoměrným opotřebením.

Proč 30 °C nestačí na mikrovlákno a 40 °C škodí hedvábí Mikrovlákno je oblíbené pro svou jemnost a rychlé schnutí, ale vyžaduje šetrnější zacházení. Perte ho na 30–40 °C s nízkými otáčkami a rozhodně nepoužívejte aviváž, která ucpává vlákna a snižuje savost. Hedvábí a satén pak vyžadují ještě nižší teplotu – maximálně 30 °C a ideálně ruční praní ve studené vodě. Vyšší teplota způsobí, že se vlákna polámou a materiál ztratí lesk.

Po úplném vyschnutí deku krátce protřepejte a přejeďte přes ni kartáčem na oděvy s jemnými štětinami – tím načechráte vlákna a odstraníte případné nečistoty. Skladování je stejně důležité jako praní. Nikdy neuchovávejte vlněnou deku v igelitovém obalu – vlákna potřebují dýchat. Ideální je bavlněný nebo lněný povlak, který propouští vzduch. Přidejte do úložného prostoru sušenou levanduli nebo cedrové dřevo, které odpuzují moly. Naopak se vyhněte naftalínu – ten sice zabere, ale jeho zápach se z vlny dostává jen velmi těžko.

Vlněná deka vydrží dlouhá léta, pokud se o ni správně staráte. Nejčastější chybou je automatické vložení do pračky na běžný program. Vlna má totiž úplně jiné nároky než bavlna nebo syntetika. Než začnete, vždy zkontrolujte štítek – pokud je deka z čisté vlny, obvykle nesnese vyšší teplotu ani agresivní odstřeďování.

Pokud deku skládáte, nedávejte ji do úzké škatule, kde se zmačká a vzniknou trvalé ohyby. Nejlepší je lehké srolování do volného ruličky, případně složení na tři díly a uložení na polici tak, aby nebyla ničím zatížená. Před uskladněním vždy zkontrolujte, jestli je deka úplně suchá – i nepatrná vlhkost způsobí plíseň, která se projeví jako tmavé skvrny a nepříjemný zatuchlý pach. Tento zápach už nevyčistíte běžným praním, jen chemicky.

Když přijde na praní povlečení, většina z nás sáhne po univerzálním programu na 60 °C. Jenže ne každý materiál takovou teplotu snese bez následků. Bavlna si sice poradí i s vyššími stupni, ale mikrovlákno nebo hedvábí byste tím zničili. Základní pravidlo zní: vždy sledujte symboly na štítku, ale i tak se vyplatí znát vlastnosti jednotlivých tkanin.

Častou chybou je zapomínat na přesah záclony přes rohy oken. Když je okno v rohu, nestačí měřit jen jeho šířku; musíte přidat vzdálenost ke stěně, aby látka nekončila přesně u rámu. Stejně tak u balkonových dveří měřte celý prosklený prostor včetně rámu – záclona má přesahovat alespoň 5 cm na každou stranu, aby nepropouštěla světlo po krajích. U dvou oken vedle sebe měřte jako jeden celek, ne každé zvlášť, jinak vznikne nevzhledná mezera mezi nimi.