7 nosnic, které zvládne i začátečník: vybírejte podle českého počasí

Proč se vyplatí řešit větrání dřív, než napadne sníh Základní pravidlo zní: kurník musí být suchý, ale ne vzduchotěsný. Pokud těsníte všechny škvíry ve snaze udržet teplo, uvnitř se začne srážet vlhkost z trusu i dýchání ptáků. Ta pak kondenzuje na stěnách, stropu a podestýlce. Vzniká tak ideální prostředí pro plísně a bakterie, které dráždí dýchací cesty. Naopak příliš otevřený kurník zase způsobí průvan přímo u hřadů, a to je pro ptactvo stejně nebezpečné jako mráz.

Typickou chybou bývá úplné zavření všech větracích otvorů při prvních mrazech. Ptáci sice nezmrznou, ale začnou trpět na nemoci dýchacích cest. Správný postup je naopak nechat hlavní ventilaci pootevřenou, jen ji zmenšit na minimum. Ideální je, když uvnitř cítíte suchý vzduch bez zápachu čpavku. Pokud při vstupu do kurníku cítíte ostrý zápach, je větrání nedostatečné, a to i v případě, že je venku hodně chladno. V takové chvíli pomůže krátké intenzivní vyvětrání v poledne, kdy je vzduch nejteplejší, a pak opět zaregulování klapek.

Jak se zbavit zápachu, který se vsákl do dřeva a podlahy Zápach ve dřevě je zákeřný – obyčejné mytí nestačí. Po vyčištění a oschnutí nasypte na podlahu tenkou vrstvu jedlé sody a nechte ji působit přes noc. Soda neutralizuje kyselé složky zápachu a vysaje vlhkost. Druhý den ji vysajte nebo zameťte. Pokud je dřevo silně nasáklé, opakujte postup dvakrát. Na stěny můžete použít slabý roztok vody s kouskem mýdla a octem. Pozor na kovové části – ocet by je mohl zkorodovat.

Po ošetření povrchů přichází na řadu prevence. Než nasypete novou podestýlku, položte na podlahu vrstvu vápna nebo dřevěného popela. Tím vytvoříte zásaditou bariéru, která zabrání rozvoji plísní a bakterií. Jako podestýlku použijte směs hoblin a slámy – dobře saje vlhkost a snadno se vyměňuje. Vyhněte se pilinám z jehličnanů, které mohou dráždit dýchací cesty slepic.

Kromě pravidelného čištění je vhodné jednou za rok provést hloubkovou dezinfekci celého kurníku – ideálně na jaře před výběhem nové generace slepic. Při té příležitosti zkontrolujte i konstrukci: vyhledejte praskliny ve dřevě, které by mohly ukrývat parazity, a utěsněte je. Nezapomeňte ani na větrání, které zabrání nadměrnému hromadění vlhkosti. Dobrý tah vzduchu je totiž polovina úspěchu.

Větrání kurníku je před zimou často opomíjenou položkou. Přitom právě nedostatečná výměna vzduchu způsobuje v chladných měsících nejvíc zdravotních problémů. Vlhkost, čpavek a průvan ve špatném poměru dokážou oslabit ptactvo rychleji než samotný mráz. Než teploty trvale klesnou pod bod mrazu, vyplatí se projít každý otvor i šachtu a ověřit, že systém funguje tak, jak má.

Zápach z kurníku není jen otázkou estetiky. Vlhký a čpavkový vzduch dráždí dýchací cesty slepic, podporuje množení roztočů a plísní, a v konečném důsledku snižuje snášku. Častou chybou je řídit se pouze kalendářem – „měním každý týden" – bez ohledu na to, co se v kurníku skutečně děje. Správný interval závisí na třech faktorech: počtu ptáků, velikosti prostoru a typu materiálu, který používáte. Zásadní je ale jednoduché pravidlo: podestýlka musí zůstat suchá a kyprá. Jakmile začne být slehlá, vlhká na dotek nebo cítit čpavkem, je čas jednat.

Na závěr si řekněte, co je pro vaše podmínky nejdůležitější. Pokud máte kurník stíněný a suchý, postačí OSB s nátěrem. Pokud ale chováte slepice celoročně, investujte do masivního dřeva nebo kombinace s betonem. Důležité je také správné větrání – bez něj vám shnije jakýkoli materiál. Vždy myslete na to, že kurník musí být snadno přístupný pro čištění, a to rozhoduje o životnosti materiálu víc než jeho cena.

Nejoblíbenější volbou je masivní dřevo, nejčastěji smrk nebo borovice. Má dobré izolační vlastnosti a při správném ošetření vydrží dlouho. Nezapomeňte ale na to, že musí být impregnované, a to nejlépe nátěrem určeným pro venkovní použití. Pozor na to, aby nátěr nebyl toxický pro zvířata, proto vybírejte přípravky s označením vhodné pro chovy. Ideální je dřevo na pero a drážku – lépe těsní a neprofukuje. Pokud použijete obyčejné hranoly, spoje překryjte lištami.

Častou chybou je čištění pouze středu podlahy, zatímco kouty a hnízda zůstávají opomíjené. Právě v rozích se koncentrují patogeny, které se pak šíří do celého prostoru. Stejně tak nezapomínejte na bidla a hnízdní boxy – tato místa je nutné očistit a vydezinfikovat při každém úklidu. Dalším častým přešlapem je použití běžného saponátu, který zanechává zbytky pěny; ty pak dráždí dýchací cesty ptáků. Vždy používejte přípravky, které jsou bezpečné pro hospodářská zvířata.