5 způsobů, jak zklidnit sourozenecké hádky o hračky

Jak nastavit pravidla, která vydrží Než začnete řešit konkrétní hádku, vytvořte s dětmi jednoduchá pravidla pro půjčování hraček. Například: „Kdo si hračku vzal první, hraje si s ní, dokud nedohraje, ale pak ji předá dalšímu." Nebo: „Pokud chceš hračku, kterou používá sourozenec, počkej, až domluví, a pak se zeptej." Pravidla sepisujte společně a pověste je na viditelné místo. Děti pak mají oporu v něčem konkrétním, a vy nemusíte řešit každý spor od nuly. Důležité je, aby pravidla platila pro všechny stejně a vy jste je sami důsledně dodržovali.

Pokud se rozhodnete dítě z tábora vyzvednout, udělejte to bez výčitek a bez dlouhého vysvětlování. Vyslechněte si, co dítě prožilo, a uznejte jeho pocity. Zároveň mu pomozte najít v tom i pozitivní moment – třeba že zvládlo první noc nebo že si našlo kamaráda. Po návratu se vyhněte tomu, abyste tábor hodnotili jako „špatný" – dítě si to může vyložit tak, že když selhalo, je špatné ono. Místo toho mluvte o tom, co by příště pomohlo.

Nejčastější chyby: Co dělat, aby to celé fungovalo Typickou chybou je obléct dítě do jedné silné zimní kombinézy, když jede v kočárku. V kočárku je sice v teple, ale jakmile začne lézt nebo běhat, přehřeje se. Mnohem lepší je kombinéza, která se dá rozepnout, nebo kombinace oteplovacích kalhot a bundy. Pokud dítě nosíte v nosítku, počítejte s tím, že vaše tělo vydává teplo, takže stačí o jednu vrstvu méně než na sebe. Vždy mějte v batohu náhradní tenkou čepici a rukavice, ať už mrzne nebo jen fouká vítr.

Když dítě začne lhát, většina rodičů znejistí. První reakce bývá přísná – výslech, trest, varování. Jenže tím se problém nevyřeší, naopak se prohloubí. Dítě se nenaučí říkat pravdu, ale naučí se lépe lhát. Klíčem není trestat, ale pochopit, proč dítě lže, a reagovat tak, aby pravda byla bezpečná.

Když dítě zvládne přímou jízdu, zařaďte zatáčení a brždění. Naučte ho používat přední brzdu jen mírně a hlavně zadní, aby nedošlo k převratu přes řídítka. Procvičte také slalom mezi kužely nebo klacky, což zlepší jeho stabilitu. První samostatná jízda bez vaší pomoci přijde obvykle po dvou až třech týdenních trénincích, ale každé dítě je jiné. Pokud se vám zdá, že se dítě bojí, vraťte se na chvíli k odrážení nebo k mírnému svahu – to není krok zpět, ale způsob, jak získat zpět sebedůvěru.

Kdy už je stesk signálem k zásahu Někdy ale stesk není jen přechodná fáze. Pokud dítě volá několikrát denně, pláče a odmítá se zapojit do programu, je na místě zvážit předčasný odjezd. Typickým varovným signálem je také to, že si dítě stěžuje na fyzické potíže (bolest břicha, hlavy), které nemají organickou příčinu. V takovém případě je rozumné s vedoucím probrat možnost návštěvy nebo zkrácení pobytu. Neznamená to, že jste selhali – někdy dítě prostě ještě není na odloučení zralé a příští rok to může být jiné.

Nezapomínejte ani na nohy a hlavu. Vhodné jsou vlněné ponožky nebo funkční termo ponožky, přes ně nepromokavé boty, které nejsou příliš těsné. Pod čepici patří tenká funkční čepice, která zakryje uši, a na ni teprve v případě velkého mrazu silnější. Šálu nahraďte nákrčníkem, který se nesmeká a nehrozí uškrcení. Vrstvení neznamená obléct dítě jako cibuli — spíš jako skládačku, kde každý díl má smysl a dá se rychle přizpůsobit.

Když teplota kolísá mezi ránem a odpolednem, jedno tlusté oblečení přestává dávat smysl. Dítě, které běhá venku, se snadno zpotí, a jakmile se zastaví, mokré tričko začne chladit. Proto se vyplatí osvojit si systém vrstev, který umožňuje reagovat na aktuální situaci. Nejde o to obléct dítě co nejvíce, ale o to, aby každá vrstva měla jasnou funkci a aby se dala podle potřeby sundat nebo přidat.

Jak reagovat, když přistihnete dítě při lži Zásadní je oddělit samotný čin od dítěte. Neříkejte „jsi lhář", ale popište, co se stalo: „Vidím, že rozbitý hrnek je v koši, ale ty říkáš, že o něm nic nevíš." Takové konstatování neútočí na identitu dítěte, ale otevírá prostor k tomu, abyste se bavili o tom, co se doopravdy stalo. Dítěti pak dejte šanci to napravit – ať hrnek uklidí, omluví se, nebo navrhne řešení. Tím ho učíte odpovědnosti, ne trestu.

Nejčastější důvod dětských lží je strach – z křiku, z trestu, ze zklamání. Pokud dítě ví, že za chybu přijde přísná reakce, raději si vymyslí něco, co ho ochrání. Dalším důvodem je touha po pozornosti nebo fantazie, která je u malých dětí zcela přirozená. Než začnete řešit, že „dítě lže", zeptejte se sami sebe: Co se za tím projevem skrývá? Jakou potřebu si tím plní? Teprve z této odpovědi se odvíjí správná reakce.