5 zásad zimního větrání kurníku, které ochrání drůbež

V zimě mnoho chovatelů štěrbiny úplně zavře, aby ušetřilo teplo. To je druhá největší chyba. Slepičí tělo produkuje teplo, ale také hodně vlhkosti z dýchání. Pokud ji neodvedete ven, začne se srážet na studených stěnách a stropě, odkud kape na ptáky. Následkem jsou omrzliny hřebínků a respirační nemoci. Řešení spočívá v tom, že otvory jen částečně přivřete – podlahová štěrbina může být zúžená, ale střešní odvod musí zůstat otevřený. Tím udržíte teplo uvnitř a přesto zajistíte výměnu vzduchu.

Které plašiče skutečně fungují a které jsou ztráta času Mezi nejoblíbenější metody patří ultrazvukové plašiče a světelné odpuzovače. Ultrazvukové přístroje vydávají vysokofrekvenční zvuk, který je pro kuny nepříjemný, ale člověk ho neslyší. Fungují však jen v dosahu a kuny si na ně časem zvyknou, pokud zvuk není kombinovaný s pohybem. Mnohem spolehlivější jsou pohybová čidla se světlem a stříkající vodou. Kuna je plachá a náhlý pohyb nebo proud vody ji vyplaší. Takové zařízení umístěte tak, aby snímalo přístupovou cestu, nejen vchod do kurníku. Vyhněte se však levným napodobeninám, které mají krátkou životnost nebo slabý dosah. Typickou chybou je umístit čidlo příliš nízko, kde ho kuna spustí až v poslední chvíli, nebo naopak vysoko, kde ho nezachytí.

Když se řekne slepice, většina si představí hladké lesklé peří. Existují však plemena, u kterých peří připomíná spíše srst nebo vlnu. Tento jev se nazývá hedvábné peří a způsobuje ho mutace genu, která narušuje spojování praporků. Výsledkem jsou jemná, roztřepená vlákna, která vypadají jako chlupy. Chov takových ptáků má svá specifika, která stojí za to znát, než si je pořídíte.

Nezapomínejte, že větrání souvisí i s teplotou uvnitř. Pokud kurník dobře větrajete, ale topíte, může nastat kondenzace – teplý vzduch se sráží na studených stěnách. Proto je důležitá rovnováha: v zimě stačí, když teplota neklesne pod bod mrazu, a slepice se přizpůsobí. Pravidelně kontrolujte, zda na stěnách není vlhkost nebo námraza – to je signál, že větrání není dostatečné nebo je špatně řešeno. Po každé kontrole zhodnoťte, jestli vzduch uvnitř není cítit čpavkem, a podle toho upravte délku nebo četnost větrání.

Pozor na typickou chybu: větrání pouze přes dveře. Pokud otevřete dveře dokořán, vzniká silný průvan přímo u podlahy, kde slepice hřadují. Lepší je kombinace malého otvoru u podlahy a většího u stropu. Pokud máte možnost, vytvořte jednoduchou větrací šachtu – trubku nebo průduch, který vede šikmo vzhůru a brání přímému proudění. V praxi se osvědčuje i zavěšení pytloviny nebo staré látky před otvor, která vzduch rozptýlí a zachytí případné jiskry z topení.

Nejčastější chybou je sypat vápno přímo na trus a nechat ho na povrchu. Vápno sice vysuší trus, ale při rozrušení prachem se dostává do vzduchu a ptáci ho vdechují. To vede k zánětům dýchacích cest, kýchání a snížené snášce. Druhou častou chybou je používat vápno jako prevenci proti parazitům – vápno skutečně pomáhá snižovat vlhkost, ale nehubí roztoče ani všenky. Na ně použijte speciální přípravky, a vápno nechte na regulaci vlhkosti.

Jak správně aplikovat vápno do podestýlky Ideální je vrstvení. Na dno kurníku nasypte tenkou vrstvu čisté podestýlky (asi 5 cm), poté rovnoměrně rozprostřete vápno v poměru zhruba 1 kg na 10 m². Vápno jemně zapracujte do spodní vrstvy, aby se nesypalo na povrch, kde by přišlo do kontaktu s běháky. Na to položte další vrstvu podestýlky (alespoň 10 cm). Tím vytvoříte „sendvič", který postupně absorbuje vlhkost a vápno začne působit v hloubce. Vápno na povrchu nechte pouze v případě, že potřebujete rychle vysušit mokré místo – ale pak ptáky na několik hodin vyžeňte ven.

Suchá podestýlka je základ zdravého chovu. Vlhká sláma, piliny nebo hobliny se stávají živnou půdou pro bakterie, plísně a parazity. Vápno v kurníku pomáhá udržet podestýlku suchou, neutralizuje zápach a vytváří pro drůbež méně příznivé prostředí pro šíření chorob. Ale pozor – vápno není univerzální prášek, který stačí nasypat na podlahu. Špatně použité může dráždit dýchací cesty ptáků i poškodit jejich běháky.

Poslední možností je, že slepice kdáká z nudy. Slepice potřebují přirozenou zábavu, jako je škrábání v zemi, popelení nebo klování. Pokud tráví celý den v malém výběhu bez možnosti prozkoumávat, začnou se projevovat stereotypním chováním, mezi které patří i opakované kdákání. Řešením je zvětšit výběh, přidat větve na okounění, zavěsit zelí nebo dýni, případně jim nasypat písek či štěrk, ve kterém se budou popelit. Tím je zaměstnáte a kdákání ustane.