5 her, které naučí děti zvládat emoce a vnímat druhé

Pokud po několika týdnech pozorujete, že dítě nemá zájem, nebo se nočníku aktivně brání, dejte pauzu. Není to selhání, jen signál, že ještě není připravené. Zkuste to znovu za měsíc. Každé dítě má svůj rytmus a porovnávání s ostatními nepomůže ani vám, ani jemu. Vnímejte hlavně to, co vám dítě svým chováním říká – to je nejspolehlivější vodítko pro to, kdy a jak s nočníkem začít.

Nezapomeňte na praktické detaily, které v katalogu nevypadají důležité. Velikost nákupního košíku, délka stříšky, polohovatelná zádová opěrka, bezpečnostní pás. Stříška by měla chránit před sluncem i deštěm a měla by se dát nastavit do více poloh. Zádová opěrka by měla jít sklopit do lehu bez probuzení dítěte. Pás by měl být měkký a snadno nastavitelný. A košík pod kočárkem by měl pojmout alespoň menší nákup — pokud je příliš malý, budete na procházce tahat tašku na rameni, což je nepraktické.

Když dítě pravidlo poruší, nehledejte vinu, ale řešení Důležité je, jak reagujete, když dojde k porušení. Nejdřív se zeptejte, co se stalo a proč se to podle něj stalo. Možná zjistíte, že pravidlo bylo nejasné, příliš přísné, nebo že dítě mělo špatný den. Vyslechněte ho, a pokud jde o drobnost, připomeňte pravidlo a dejte šanci napravit. Pokud jde o závažnější porušení, domluvte se na logickém důsledku – třeba že uklidí to, co rozházel, nebo že si sedne a promyslí, jak to příště udělat jinak. Vyhněte se křiku a výhrůžkám, které nic neřeší a jen zvyšují napětí.

Pravidla a hranice nejsou o zákazech, ale o jasné představě, co je v pořádku a co už ne. Děti je potřebují pro pocit bezpečí, ale také proto, aby se naučily respektovat druhé. Častou chybou je, že rodiče pravidla mění podle nálady nebo situace. Dítě pak tápe, co se po něm vlastně chce, a testuje, kam až může zajít. Aby pravidla fungovala, musí být stabilní, srozumitelná a hlavně dodržovaná oběma stranami.

Koupě kočárku patří k prvním velkým rozhodnutím, která jako rodič uděláte. Nabídka je široká, parametry se liší a každá rodina má jiné priority. Než se necháte unést vzhledem nebo ceníkem, zkuste si ujasnit, kde a jak budete kočárek skutečně používat. Jiné nároky má kočárek do města, jiné na vesnici nebo do terénu. Základní otázka zní: budete s ním jezdit denně po chodníku, nebo spíš po lesních cestách? Odpověď rozhodne o průměru kol, odpružení i hmotnosti.

Další praktický tip: připravte si pro dítě „záchranné" aktivity, které ho zabaví na dvacet minut, když potřebujete dokončit důležitý hovor. Nemusí jít o drahé hračky – stačí krabice s vodovkami, knížky s okénky nebo korálky na navlékání. Důležité je, abyste tyto aktivity nabízeli jen v pracovních chvílích, aby si dítě nespojilo nudu s tím, že na něj kašlete. A nezapomeňte, že i desetiminutová přestávka, kdy si s dítětem lehnete na zem a postavíte kostky, vám oběma dodá klid.

Když pracujete z domova a zároveň pečujete o dítě, první týdny vypadají často jako nekonečný závod s časem. E-maily se mísí s plenami, konferenční hovory přerušuje dětský pláč a večer jste vyčerpaní z pocitu, že jste neodvedli ani práci, ani péči pořádně. Dobrá zpráva je, že to jde zvládnout lépe, pokud si nastavíte realistická pravidla a zbavíte se představy, že musíte být v obojím perfektní.

Začněte u sebe. Než začnete nastavovat pravidla, ujasněte si, co je pro vás skutečně důležité. Vyberte tři až pět oblastí, které chcete ošetřit – třeba čas u obrazovky, domácí úkoly, pořádek v pokoji nebo respektující mluvení. Když toho bude moc, dítě se ztratí. Každé pravidlo formulujte pozitivně, tedy co dítě má dělat, ne jen co nesmí. Místo „Nekřič" řekněte „Mluvíme normálním hlasem". Místo „Nesmíš brát bráchovi hračky" řekněte „O hračky se střídáme, nebo si řekneš o půjčení".

Nezapomínejte, že hranice platí i pro vás. Pokud řeknete „Teď už žádné pohádky", dodržte to. Pokud dítě uvidí, že po jeho pláči nebo prosbě povolíte, naučí se, že pravidla jsou jen doporučení. Na druhou stranu buďte flexibilní, když jde o výjimečnou situaci. Například když je dítě nemocné, může být čas u pohádek delší. Vysvětlete mu, že pravidla se mohou upravit, ale jen když to má svůj důvod a když o tom rozhodnete společně.

Největší pastí, do které rodiče padají, je přerušování práce kvůli každému dětskému požadavku. Pokud dítě volá z vedlejšího pokoje a vy nejste v časovém tlaku, počkejte chvíli, než zareagujete, a pak mu vysvětlete, že pracujete. Dítě se tak učí samostatnosti a vy se vyhnete tomu, že budete mít pocit, že jste neustále na příjmu. Když už pracujete, vypněte si notifikace na mobilu a zavřete dveře – pokud to jde, použijte sluchátka s potlačením hluku, abyste neslyšeli každý šramot.