Když plánujete chov slepic, vyplatí se mobilní kurník

Než začnete s ochranou kurníku, zjistěte, s jakým nepřítelem máte tu čest. Kuna skalní i kuna lesní dokážou nadělat pořádnou paseku, ale liší se způsobem lovu i návyky. Kuna skalní častěji vylézá na půdy a do kurníků, zatímco kuna lesní se drží spíše v korunách stromů a k drůbeži se dostává přes střechu. Obě jsou noční predátoři, takže škody objevíte až ráno. Podle stop a trusu poznáte, která kunu máte — trus kuny skalní bývá tmavý a stočený, kuny lesní zase obsahuje zbytky ovoce a peří. Tento detail vám pomůže zvolit správnou strategii, protože třeba plašiče fungují jinak na stromovou a jinak na skalní kunu.

Typické chyby se objevují u začátečníků. Často zapomínají na zpevnění pletiva – to musí být zapuštěné alespoň 20 centimetrů do země, jinak se podhrabou kuny a lišky. Další častou chybou je umístění kurníku na stinné místo, kde tráva neroste a slepice pak nemají co spásat. Méně zkušení chovatelé rovněž podcení hmotnost kurníku, když použijí těžké dřevo a plnou střechu. S takovým modelem pak manipulace bolí. Řešením je použití překližky a lehkého plechu.

Stavba výběhu pro slepice vypadá na první pohled jednoduše – ohradit kus zahrady, dát pletivo a je hotovo. Tento přístup ale vede k častým problémům: slepice podhrabávají, predátoři se prokousávají a majitelé tráví víkendy opravami. Klíčem k funkčnímu výběhu není jen plot, ale promyšlená kombinace materiálů, umístění a denní údržby. Než začnete, zkontrolujte, zda má vaše půda sklon – pokud voda po dešti stojí, výběh bude bahnitý a slepice budou mít podrážděné nohy.

Základem je fyzická odolnost kurníku. Kuna si poradí s obyčejným pletivem, proto zpevněte podlahu i stěny. Použijte pozinkované pletivo s oky menšími než 2,5 centimetru a připevněte ho na dřevěný rám z tvrdého dřeva. Kuna dokáže prokousat slabé dřevo, takže desky o tloušťce alespoň 2 centimetry jsou nutností. Všechny spoje spojte drátem nebo úhelníky, ne pouze hřebíky, které kuna vypáčí. Nezapomeňte na dveře — ty musí být vybavené závorou, kterou kuna neotevře pouhým tlapnutím. Nejspolehlivější je západka s pojistkou, kterou musíte zvednout a pootočit. Kontrolujte pravidelně stav pletiva a dřeva, i malá díra se může stát vstupní branou.

Vstup do výběhu bývá nejslabším místem. Dřevěné dveře s obyčejným zámkem se dají snadno otevřít, proto použijte dvoufázové zavírání – nejprve mříž nebo síť, pak pevná deska. Zámek umístěte tak, aby na něj nedosáhla liška, která umí vyskočit do výšky až jeden metr. Praktickou vychytávkou je i předsíňka – malý prostor mezi dvěma dveřmi, který zabrání úniku při vstupu. Tento detail oceníte hlavně při ranním vypouštění, kdy se slepice tlačí ven.

Nejspolehlivější volbou je levandule. Obsahuje silice, které odpuzují moly, mouchy i komáry. Sušené květy stačí rozházet po podestýlce, nebo je zavěsit v plátěných sáčcích pod hřady. Pozor ale na to, že levandule nesnese přemokření — pokud ji umístíte do vlhkého rohu, zplesniví a začne zapáchat. Stejně tak ji nerozdrtíte na jemno, protože by se ztratil efekt postupného uvolňování vůně. Ideální je nechat květy vcelku a každých čtrnáct dní je promíchat.

Jednou z nejčastějších chyb je použití stavebního pletiva na celý výběh. Tento materiál má velká oka, kterými prostrčí hlavu kuna i malá lasice. Pro spodní půlmetr použijte husté drátěné pletivo s oky do jednoho centimetru, horní část může být volnější. Stejně důležité je i zpevnění rohů – právě tam dochází k rozhrnutí spojů. Všechny spoje spojte vázacím drátem, ne jen omotejte páskou, která na povětrnosti rychle degraduje.

Zásadní je pravidelná obměna. Byliny ztrácejí účinnost po třech až čtyřech týdnech, kdy se silice odpaří. Pokud je tedy nebudete doplňovat, efekt odezní. Zároveň sledujte reakce slepic — pokud by některá z bylin způsobovala podráždění očí nebo neklid, okamžitě ji odstraňte a nahraďte jinou. Správně zvolená a pravidelně obměňovaná bylinná směs vytvoří v kurníku prostředí, které je nepříjemné pro hmyz, ale příjemné pro vás i pro vaše nosnice.

Další účinnou metodou je zabezpečení okolí kurníku. Odstraňte všechny předměty, které kuně usnadňují přístup — hromady dřeva, kamení, ale i husté keře, které jí poskytují úkryt. Kuna je výborná lezkyně, takže jí stačí jediný strom visící nad střechou. Proto ořežte větve ve vzdálenosti alespoň 3 metry od kurníku. Střechu zpevněte plechem, který kuna neprokousne, a zajistěte ji tak, aby ji nešla nadzvednout. Pokud máte voliéru, založte betonový základ nebo zahrabte pletivo alespoň 30 centimetrů hluboko. Tím zabráníte kuně, aby se podhrabala. Na trhu existují i pachové odpuzovače, ale jejich účinnost je často krátkodobá a musíte je pravidelně obnovovat.