6 chyb, kterým se vyhnete při stavbě mobilního kurníku

Kromě fyzických zábran se vyplatí zaměřit i na odpuzovače. Kuna je plachá a vyhýbá se místům, kde cítí nebezpečí. Použít můžete pachové odpuzovače, které koupíte ve specializovaných prodejnách pro zahradníky, nebo si připravit vlastní směs z bylin, jako je levandule, máta či česnek. Tyto vůně kuně nejsou příjemné a s velkou pravděpodobností se vašemu kurníku vyhne. Důležité je ale odpuzovače pravidelně obnovovat, zejména po dešti, jinak ztratí účinnost.

Kuna si k vašemu kurníku najde cestu velmi snadno, pokud jí to umožníte. Nejde jen o škody na drůbeži, ale také o stres, který zvířata prožívají, a o následné komplikace s jejich zdravím. Základem je pochopit, že kuna je mrštná, trpělivá a dokáže se protáhnout i velmi malým otvorem. Proto nestačí jen zavřít dvířka, ale je třeba zkontrolovat celou konstrukci kurníku a zajistit všechny možné vstupy.

Na co si dát pozor při každodenním používání Větrání je zásadní, ale musí být řešeno tak, aby uvnitř nebyl průvan. Umístěte větrací otvory pod střechou, kryté pletivem, a na opačné straně dveří vytvořte druhou řadu otvorů – vznikne tak přirozené proudění vzduchu, aniž by to táhlo na hřady. Podlaha by měla být z hladkých prken, která lze snadno zamést, a ideálně s výsuvným tácem na trus, který usnadní úklid. Tento tác vysunete, vyprázdníte do kompostu a problém je vyřešen.

Nejčastější chybou je spoléhat se na obyčejné pletivo, které kuna snadno roztrhne nebo podhrabete. Použijte proto pevné pletivo s malými oky, ideálně svařované, a zaryjte ho do země alespoň třicet centimetrů hluboko. Okraje pletiva ohněte směrem ven do tvaru písmene L, aby se kuna nemohla podhrabat. Stejně důležité je zajistit střechu, protože kuna výborně šplhá a snadno se dostane do kurníku shora, pokud je střecha jen z lehkého materiálu.

Pokud už máte podezření, že kuna navštěvuje vaše okolí, nezanedbávejte ani kontrolu vnějšího stavu kurníku. Zkontrolujte všechny štěrbiny, praskliny a spoje, které by mohly sloužit jako vstupní brána. Utěsněte je silikonem nebo kovovou lištou. Nezapomeňte ani na dvířka pro slepice – měla by se těsně zavírat a měla by být opatřena zámkem, který kuna nedokáže otevřít. Pravidelná kontrola a údržba jsou základem, který vám ušetří spoustu starostí.

Poslední, ale zásadní krok je údržba. Jednou týdně vyndejte podestýlku, vyčistěte stěny a zkontrolujte, jestli se v rozích neusadili roztoči. V létě přidejte do hnízda trochu popela – slepice se v něm popelí a tím odpuzují parazity. Rozpočet se odvíjí od materiálu, který máte doma; pokud už máte staré desky, vyjde vás hnízdo na minimum. Investice do pořádného hnízda se vrátí na rozbitých vejcích a klidném chovu.

Typickou chybou chovatelů je umístění napáječky přímo pod hřad nebo do kouta, kde se hromadí vlhkost a nečistoty. Ideální je dát napáječku na zvýšenou plošinu nebo zavěsit, čímž zabráníte přístupu hlodavců a omezené kontaminaci. Dalším častým problémem je podcenění kapacity – pokud mají slepice neomezený přístup k vodě pouze přes den, ale na noc vodu odeberete, musíte jim ráno zajistit čerstvou. Nedostatek vody byť na pár hodin vede ke stresu, který se projeví poklesem produkce vajec.

Základní rozměr hnízda je 30 × 30 × 30 centimetrů na slepici. Pokud máte větší plemena, přidejte pár centimetrů. Pro stavbu použijte smrkové nebo borové desky o tloušťce alespoň 2 centimetry. Přední stranu nechte otevřenou, ale přidejte lištu na spodním okraji, která udrží podestýlku uvnitř. Zadní stěnu opatřete větracími otvory o průměru asi 8 milimetrů, aby se dovnitř nedostala vlhkost a plísně.

Když se řekne slepice, většina si představí hladké lesklé peří. Existují však plemena, u kterých peří připomíná spíše srst nebo vlnu. Tento jev se nazývá hedvábné peří a způsobuje ho mutace genu, která narušuje spojování praporků. Výsledkem jsou jemná, roztřepená vlákna, která vypadají jako chlupy. Chov takových ptáků má svá specifika, která stojí za to znát, než si je pořídíte.

Při návrhu začněte rozměry. Počítejte s tím, že jedna slepice potřebuje minimálně 0,5–0,7 m² podlahové plochy v kurníku a přibližně 1 m² v přilehlém výběhu. Pokud plánujete chovat 4–6 slepic, měl by mít kurník alespoň 3 m² uvnitř. Dbejte také na výšku – vnitřní prostor by měl umožnit slepicím pohodlně se postavit na hřad, který umístěte ve výšce 40–60 cm nad podlahou.

Častou chybou je podcenit okolí kurníku. Hromady dřeva, kompost nebo husté křoví poskytují kuně úkryt a usnadňují jí přístup na střechu. Udržujte proto kolem kurníku volný pruh alespoň jeden metr, ideálně vysypaný štěrkem, který kuně znepříjemní pohyb. také pravidelně stříhejte větve stromů, které se dotýkají střechy nebo zdí. V neposlední řadě kontrolujte kurník alespoň jednou týdně, nejlépe za denního světla. Všímejte si stop, trusu nebo poškozeného pletiva. Časná detekce problému je polovina úspěchu.