5 situací, kdy přijdete o slevu na dítě

Častou chybou rodičů je, že se snaží dítě zpomalit slovním varováním, když šlape příliš rychle. Tím narušují jeho koncentraci. Místo toho nechte dítě jet vlastním tempem a zasahujte jen tehdy, když hrozí reálný náraz. Vždy ho ale dopředu upozorněte, jak brzdit a kde je třeba zastavit. Před první samostatnou jízdou si s dítětem projděte trasu, vyberte místa s nízkým provozem a bez prudkých sjezdů. Ideální je široká asfaltová cesta v parku nebo klidná ulice.

Jak zvládnout čekárnu i samotné vyšetření bez pláče a křiku Děti vnímají napětí rodičů, proto se snažte sami zůstat v klidu. V čekárně nechte dítě hrát si nebo mu čtěte knížku, ale vyhněte se mobilu – raději si s ním povídejte o tom, co se bude dít. Říkejte věci jako: „Pan doktor se na tebe podívá, poslechne tě, a pak půjdeme domů." Nepoužívejte slova jako „píchání", „bolest" nebo „strach", pokud to není nezbytné. Místo toho řekněte: „Pan doktor zkontroluje, jak ti tluče srdíčko." Pokud se bojíte, že dítě při vyšetření propadne panice, vezměte s sebou jeho oblíbenou hračku nebo deku. Známá věc mu dodá pocit bezpečí a odvede pozornost od nepříjemných úkonů.

Další častou chybou je ignorování příjmových limitů. Pokud dítě začne v průběhu roku samo vydělávat a jeho hrubý příjem přesáhne zákonem stanovenou hranici, nárok na slevu zaniká. Tato hranice se každoročně mění, a proto je nutné ji sledovat. Rodiče mnohdy spoléhají na to, že se příjem dítěte posuzuje až na konci roku. Jenže úřad vychází z měsíčních přiznání, a pokud dítě překročí limit už v polovině roku, musí rodiče slevu vrátit za celý rok. Praktickým řešením je průběžná kontrola výplatních pásek dítěte a včasná domluva se zaměstnavatelem na případném snížení úvazku.

Abyste se vyhnuli nepříjemným překvapením, sledujte každoročně aktuální podmínky a limity. Vždy si uschovejte doklady o studiu dítěte, potvrzení o příjmech i dohody o péči. Pokud si nejste jistí, obraťte se na daňového poradce – chyba v přiznání vás může vyjít dráž než jeho služby. Nejhůře dopadají ti, kteří spoléhají na to, že se „nic nestane". Při daňové kontrole se úřad vrací až tři roky zpět, takže případné přeplatky nejsou výjimkou.

Během prvních jízd se vyhněte křikům a stresu. Dítě, které se bojí pádu, se bude držet křečovitě a spíše spadne. Pokud vidíte, že se bojí, vraťte se o krok zpět a zkuste to znovu za pár dní. Zároveň dbejte na to, aby mělo ochrannou helmu, chrániče kolen a loktů. Tyto pomůcky nesníží pád, ale výrazně zmírní jeho následky, což umožní dítěti rychleji se oklepat a pokračovat.

Když dítě poprvé vezme do ruky štětec, většinou se soustředí na to, aby se barva dostala na papír. Jenže první tah obvykle rozhodne o tom, jestli bude výsledek vypadat jako záměrná kresba, nebo jako barevná skvrna. Nejčastější chybou je namočit štětec příliš hluboko do barvy a pak ho přitisknout na papír. Barva se rozleje, papír se nasákne a vznikne flek, který nejde opravit. Dítě se pak cítí neúspěšné. Řešení je jednoduché: naučte ho štětec nejprve otřít o okraj nádobky s barvou. Až bude barva na štětci jen lehce, ukážete mu, že správný tah začíná od horního okraje a vede plynule dolů.

Během vyšetření se ptejte, až když máte na to prostor. Lékař se soustředí na dítě, takže je vhodné počkat, až skončí s poslechem nebo pohmatem. Pokud něčemu nerozumíte, požádejte o vysvětlení jednoduchými slovy. Typickou chybou rodičů je, že se stydí zeptat a pak doma tápou, jak podávat lék nebo co znamená diagnóza. Nebojte se říct: „Můžete mi to prosím říct ještě jednou, chci si to zapamatovat." Většina lékařů ocení, když vidí, že se snažíte porozumět. Naopak se vyhněte dlouhému vyprávění o tom, co jste si přečetli na internetu – to často zdržuje a odvádí pozornost od skutečného problému.

Pokud máte doma předškoláka, vyzkoušejte techniku, které se říká „mokré do mokrého". Potřebujete jen čtvrtku, plochý štětec a čistou vodu. Papír nejdříve celý navlhčete vodou. Pak na něj dítě kape nebo maluje barvu. Barva se sama rozlévá a mísí. Dítě sleduje, jak se odstíny spojují a vytvářejí nové barvy. Tahle technika nevyžaduje přesnost, takže je vhodná pro děti od tří let. Pozor ale na jedno: pokud je papír příliš mokrý, barva steče dolů a vznikne kaše. Ideální je navlhčit papír houbičkou, neštětcem, a počkat deset sekund, než se voda vsákne. Pak teprve malujte.

Po skončení návštěvy si hned v ordinaci nebo na chodbě zapište klíčové informace – dávkování léků, termín kontroly, doporučené vyšetření. Pokud máte pocit, že vám něco uniklo, neváhejte se zeptat sestry nebo znovu lékaře. Doma pak sledujte, zda se stav dítěte zlepšuje, a pokud ne, nečekejte s další konzultací. Často rodiče chybují v tom, že po první návštěvě čekají příliš dlouho, i když se obtíže zhoršují. Raději volejte ordinaci a poraďte se, než abyste riskovali zanedbání péče.