5 kroků, jak vrátit jídelnímu stolu původní krásu

Posledním krokem je zatlačení hran. Po zaschnutí projděte všechny okraje prstem nebo stěrkou a ujistěte se, že jsou pevně přilepené. Pokud se některý okraj kroutí, přežehlete ho vlažnou žehličkou přes pečicí papír (bez páry). Teplo aktivuje lepidlo a fólie se přichytí. Tento trik ale nepoužívejte na vinylové fólie s nízkou tepelnou odolností, mohly by se zvrásnit. Vždy zkoušejte na malém kousku odřezku. Po dotažení hran nechte fólii den v klidu, než na nábytek položíte cokoli, co by povrch mohlo poškrábat.

Samotné lepení začněte od okna, ideálně od světelné strany. První pás si vyznačte pomocí olovnice nebo vodováhy — svislice je naprostý základ. Přiložte pás k horní hraně stěny a nechte přesah asi pět centimetrů. Poté jej plynule přitlačte gumovou stěrkou směrem od středu k okrajům, abyste vytlačili vzduch. U vliesu se vyhnete bublinám, pokud budete tapetu přejíždět stěrkou plynule a bez přerušení. Pokud se bublina přece jen objeví, propíchněte ji ostrým předmětem a přitlačte. Následující pásy lepte vždy na sraz, bez překrytí, a kontrolujte průběžně svislost.

Větrání je klíčové, protože pračka i sušička produkují teplo a vlhkost. V uzavřené skříni bez cirkulace vzduchu hrozí kondenzace, která vede k plísním a korozi. Vždy nechte mezeru mezi spotřebiči a stěnami skříně, a pokud je skříň zcela uzavřená, instalujte do dvířek větrací mřížky nebo použijte dveře s mezerou. U kondenzačních sušiček je nutné zajistit odvod vody do sifonu, jinak budete muset pravidelně vyprazdňovat zásobník.

Místo, které jste si vybrali, si nejprve změřte. Zapisujte si šířku i hloubku, ale také vzdálenost od zásuvek a vypínačů. Častou chybou je koupit stůl, který se fyzicky vejde, ale po jeho postavení zjistíte, že nemáte kam dát nohy, nebo že zásuvka je za skříní. V panelákovém pokoji, kde je často na šířku jen něco málo přes dva metry, se vyplatí využít roh. Rohový stůl nebo jen deska upevněná na konzolách ve tvaru L vám dá více prostoru na práci, aniž by zabrala celou stěnu. Pokud máte možnost, dejte přednost stolu s nastavitelnou výškou, ale pozor — ne každý model se vejde pod šikminu, pokud máte stropní vestavbu.

Pro dosažení rovnoměrného povrchu nanášejte olej nebo lak v tenkých vrstvách. U oleje postačí 2–3 vrstvy, přičemž mezi nimi nechte zaschnout 12–24 hodin. U laku počítejte se 3 vrstvami a po každé jemně přebruste zrnitostí 240. Nikdy nelejte lak přímo na stůl – nanášejte štětcem ve směru vláken a pracujte rychle, abyste předešli šmouhám. Při olejování přebytečný olej po 15 minutách setřete hadříkem, jinak zůstane lepivý povrch.

Lepení vliesových tapet: lepidlo nanášejte na zeď, ne na pás Zásadní rozdíl oproti běžným tapetám spočívá ve způsobu nanášení lepidla. U vliesu se lepidlo nanáší přímo na stěnu, a to válečkem v šíři o něco větší, než je šířka pásu. Tapeta se pak přikládá suchá. Tento postup šetří čas i námahu, protože se netrápíte se skládáním a navlhčeným materiálem. Pro vlies se používá speciální disperzní lepidlo, které je určeno přímo pro tento typ tapet. Obyčejné lepidlo na papírové tapety nemusí mít dostatečnou pevnost a pásy by se mohly časem uvolnit.

Nejčastější chybou bývá špatné načasování. Jakmile nanesete lepidlo na zeď, máte jen omezený čas na přiložení pásu. Pokud lepidlo na stěně zaschne, tapeta už nepřilne. Pracujte proto vždy jen na jeden pás a lepidlo nanášejte až těsně před lepením. Druhou častou chybou je nechat zaschnout lepidlo v rozích a u stropu, kde se tapeta při dolepení krčí. V těchto místech nanášejte lepidlo o něco vydatněji a pás přitlačte důkladněji. Po nalepení všech pásů projeďte spoje ještě jednou stěrkou a případné zbytky lepidla otřete vlhkou houbou.

Vliesové tapety oceníte zejména v místnostech s vyšší vlhkostí, jako je kuchyně nebo chodba, ale běžně se hodí i do obývacího pokoje či ložnice. Jejich povrch je odolný proti mechanickému poškození a při renovaci je lze snadno strhnout v celých pásech, aniž byste museli namáčet zeď. Pokud tedy stojíte před rozhodováním, čím pokrýt stěny, a chcete materiál, který odpustí drobné chyby při lepení a dlouho si zachová vzhled, vlies je rozumná volba. Stačí jen dodržet výše uvedené zásady a výsledek bude vypadat, jako by ho dělala profi firma.

Než začnete lepit, věnujte dostatek času přípravě podkladu. Zeď musí být suchá, čistá a rovná. Staré tapety, případně uvolněné vrstvy barvy, odstraňte zcela. Trhliny a nerovnosti vyplňte jemnou stěrkovou hmotou a po zaschnutí povrch přebruste dohladka. Prach z broušení odstraňte vysavačem a poté zeď napenetrujte. Penetrace sjednotí savost podkladu, takže lepidlo bude tuhnout rovnoměrně a tapeta dobře přilne. Bez penetrace se může stát, že se pásy v některých místech začnou odlupovat.