Glamour interiér: Když malý byt potká velký styl
Jenže pak přišel druhý problém. Když se pohovka rozloží na postel, kam s polštáři a dekou, které na ní přes den ležely? V malém obýváku nemáte šanci schovat dvě péřové peřiny do šuplíku pod gauč. Tady pomohla bed with storage. Koupili jsme nízkou postelovou konstrukci pod okno, která má zespodu tři velké výsuvné šuplíky. Dnes tam skladujeme lůžkoviny pro hosty, zimní kabáty a dokonce i žehlicí prkno. Jenže i tahle postel zabírala místo, a tak jsme nad ni pověsili poličky na knihy. Když přijede návštěva, stačí poličky odklidit a máme pohodlné spaní. A přes den? Slouží jako odkládací plocha na kávu nebo jako improvizovaná lavice. Když kamarádka viděla, že jsem do dvou metrů čtverečních vměstnala sklad, místo na spaní a knihovnu, řekla, že to je geniální. Já jen vím, že každý centimetr musí mít svůj ú�
Na závěr jedna osobní zkušenost. Když jsme plánovali dům, strávila jsem tři měsíce kreslením náčrtů. Každý centimetr jsem přeměřovala. A stejně jsem udělala chybu. V ložnici jsem zapomněla na zásuvku na pravé straně postele. Teď tam musím tahat prodlužovačku. Takže rada na konec. Než začnete vybírat barvy a nábytek, udělejte si seznam všech činností, které v každé místnosti děláte. Kde nabíjíte telefon? Kde skládáte prádlo? Kde stojí koš na špinavé ponožky? Tyhle maličkosti rozhodnou. Single family home design není o tom, aby byl dům krásný. Je o tom, aby se v něm dalo žít bez zbytečného stresu. A věřte mi, když se ráno nezaseknete o boty v předsíni, den je hned lep�
Mám za sebou deset bytů v pronájmu a patnáct let boje s nedostatkem místa. Když se řekne glamour interior design, většina lidí si představí prostorné vily s křišťálovými lustry a mramorovými podlahami. Ale skutečná výzva přichází, když chcete stejný efekt vtěsnat do garsonky o třiceti metrech čtverečních. Kde vzít místo na luxusní doplňky, když každý centimetr musí sloužit? Tady narážíme na první problém: glamour vyžaduje vzdušnost a prostor, ale realita malých bytů je často opačná. Řešení spočívá v chytrém výběru nábytku, který kombinuje eleganci s funkcí. Moje cesta začala u pohovky, protože právě ta určuje atmosféru celého obývacího pok
Sama jsem udělala chybu, když jsem do malé kuchyně koupila drahý masivní stůl. Místnost vypadal útulně, ale zabral přesně to místo, kde jsem potřebovala projít s hrncem. Stůl šel pryč a nahradila ho výsuvná deska pod oknem. Na běžné dny stačí, na večeři ji vytáhnete a na pár hostů poslouží dokonale. Kolem stolu jsem dala skládací židle, které ve složeném stavu visí na stěně jako dekorace. Teprve pak mi došlo, že malý prostor není handicap, ale výzva. Nutí vás přemýšlet jinak. Místo skříně sveste závěsné police, místo velké trouby kombinovaný mikrovlnný gril. Každý předmět musí mít dvě funkce. Když navrhujete malou kuchyni, vlastně navrhujete systém, kde nic nesmí překá�
Největší oříšek ale nastává, když má kuchyň zároveň sloužit jako jídelna a obývák. Najednou řešíte nejen vaření, ale i to, kam posadíte hosty na večeři a kam uložíte povlečení pro návštěvu. Tady přichází ke slovu multifunkční nábytek. Moje první volba byl rohový sedací set, který se dá rozložit na spaní. Když jsem objevila model s funkcí click-clack mechanism, byl to zlom. Žádné tahání těžkých matrací, jen jedno chytré cvaknutí a máte lehátko nebo postel. Jenže pozor, ne každý rozkládací kus se do malé kuchyně hodí. Musí mít úložný prostor pod sedákem. Ten je k nezaplacení, když nemáte komoru. Do takového sedáku schováte deky, polštáře a dokonce i sezónní obleče
Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt s rozlohou přesně 38 metrů čtverečních, netušila jsem, že největší hlavolam nebude výběr sedačky, ale textilie na okna. Měla jsem totiž jednu místnost, která musela sloužit jako obývák, ložnice i jídelna zároveň. Každý víkend mi navíc volal bratranec z Prahy, jestli by u mě nemohl přespat. A právě v tu chvíli jsem pochopila, že správně zvolené curtains and drapes dokážou s prostorem hotové zázraky. Klasické rolety mi připadaly příliš sterilní a žaluzie zase připomínaly kancelář. Potřebovala jsem něco, co by opticky oddělilo spací kout od zbytku místnosti, aniž bych musela bourat pří�
Druhá lekce přišla s návštěvou babičky. Přijela na týden a my zjistili, že tatínek bude spát na zemi v dětském pokoji, protože gauč v obýváku se po rozložení nedal použít. V té chvíli jsem pochopila, že pořizovat cokoliv bez důrazu na spaní je v rodinném domě s dětmi sebevražda. Dneska máme v pracovně malý pokoj, kde stojí pořádná postel s úložným prostorem. Pod ní jsou šuplíky na povlečení a polštáře, které by jinak zabíraly místo v šatně. Ta postel není nejlevnější, ale když přijede na Vánoce tchyně s dědou, vím, že se vyspí na pamětnou, a ne na nafukovačce, která do rána ztratí vzduch. A hlavně, nikdo nemusí každý večer přeskládat celý obývací pokoj, aby se vůbec dalo kam lehn