Slepice a kohout: soužití, které většina podcení

Chov slepic a kohouta pohromadě může být radostí i zkouškou trpělivosti. Mnoho chovatelů se domnívá, že stačí kohouta přidat do hejna a vše se vyřeší samo. Opak je pravdou. Bez správného poměru slepic a kohouta, bez pochopení hierarchie a bez připraveného úkrytu pro slepice nastane peklo na dvorku. Tento článek vám ukáže, na co se zaměřit, abyste předešli zraněním, stresu a neustálému rámusu.

Při každodenní péči se zaměřte na kontrolu peří, zejména v oblasti pod křídly a na břiše. Chlupaté peří snadno skrývá roztoče a všenky, které se projevují neklidem a vykusováním. Pravidelně proto prohlížejte kůži a při prvních známkách použijte vhodný přípravek proti ektoparazitům. Také dbejte na to, aby v kurníku nebyla příliš vysoká vlhkost – ideální je kolem 50–60 %. Pomůže miska s pískem nebo dřevěným popelem, ve které se slepice samy popelí a tím si čistí peří.

Když kohouta do hejna přidáváte, nikdy ho nedávejte přímo mezi cizí slepice. Ideální je umístit ho nejdříve do odděleného výběhu, kde ho slepice vidí a slyší, ale nemohou se k němu dostat. Po dvou až třech dnech ho pusťte mezi ně za přítomnosti alespoň dvou dalších kohoutů – ti rozptýlí agresi a zabrání tomu, aby se jeden kohout stal terčem útoku. Po přidání sledujte, zda kohout netráví celý den ukrytý, nebo naopak neútočí na slepice, které si ho nevšímají.

Pokud se rozhodnete pro chov chlupatých plemen, počítejte s tím, že jejich peří vyžaduje více času na schnutí. Proto jim nikdy nedávejte koupel ve vodě, pokud to není nezbytně nutné – stačí suchá koupel v písku. Při manipulaci s nimi buďte opatrní, protože jejich křehčí pera se snadno lámou. A především: vybírejte jedince z chovů, kde se dbá na zdraví a vitalitu, nejen na efektní vzhled. Správně zvolené plemeno a péče vám pak přinesou radost i praktický užitek – od vajec až po příjemné společníky na zahradě.

Proč se vyplatí takové slepice chovat? Hlavní důvod je praktický: jejich peří poskytuje výbornou tepelnou izolaci. V zimě lépe drží teplo, takže snášejí i chladnější dny bez poklesu aktivity. Naopak v parném létě se rychleji přehřívají, což je důležité mít na paměti. Další výhoda spočívá v tom, že díky hustšímu peří jsou méně náchylné k poranění při klování mezi sebou. Nevýhodou je naopak vyšší náročnost na hygienu – prachové částice a nečistoty se v chlupatém peří drží mnohem snadněji.

Když stavíte kurník, první rozhodnutí, které ovlivní všechno ostatní, je volba materiálu. Nejde jen o to, aby stavba vypadala hezky. Jde o to, jak dlouho vydrží, jak snadno se udržuje a zda odolá vlhkosti, hlodavcům i kolísání teplot. Vyplatí se proto předem promyslet, co od kurníku očekáváte, a podle toho vybrat stavební materiál.

Nejdříve se zaměřte na poměr pohlaví. Na jednoho kohouta by mělo připadat alespoň osm až deset slepic. Pokud je kohoutů více, nebo naopak slepic málo, dochází k přehnanému páření, které slepicím způsobuje poranění na hřbetě a vytrhávání peří. V horším případě se z kohoutů stanou agresoři, kteří honí slepice do kouta. Správný poměr je základem klidného soužití.

Dřevo je tradiční a oblíbená volba. Dobře izoluje, dýchá a vypadá přirozeně. Pokud použijete smrkové nebo borovicové desky, počítejte s tím, že je musíte ošetřit nátěrem proti vlhkosti a škůdcům. Jinak se během pár let objeví hniloba, hlavně ve spodní části, která přijde do styku s podestýlkou a vlhkostí. Praktické je srazit stěny tak, aby spodní hrana přesahovala přes rám a nevsakovala vodu z podlahy. Dřevěné kurníky jsou také náchylnější na to, že si do nich udělají cestu myši nebo potkani – spáry mezi deskami musí být minimální a ideálně vyplněné.

Praktický test: vypusťte slepice na čerstvou pastvu a sledujte, jak reagují. Mladé se rozběhnou, skáčou do výšky a hrabou s nadšením. Staré se vydají pomalu, často se zastaví, a když se leknete, neutečou – jen se otočí hlavou. Tento rozdíl v reakční rychlosti je spolehlivější než vzhled peří. Starší slepice mají také tendenci vyhýbat se překážkám, které mladé jednoduše přeskočí. Pokud si všimnete, že vaše slepice chodí raději po rovině a vyhýbá se schůdkům, je to jasný varovný signál.

Která plemena zvolit podle účelu a zkušeností Pokud začínáte, sáhněte po plemeni, které snáší dobře i méně zkušený chov. Kočinkyně jsou klasikou – mají klidnou povahu, výborně kvokají a peří mají opravdu bohaté. Brambory (Brahma) jsou větší, odolné a jejich peří připomíná spíše kalhoty na nohou a hustý límec kolem krku. Naopak pokud chcete kombinaci užitkovosti a vzhledu, zvolte Orpingtony, které mají husté, měkké peří a jsou známé svou mírnou povahou. Pro zkušenější chovatele jsou zajímavé hedvábnice (Silkie), jejichž peří je tak jemné, že připomíná srst – ale pozor, jsou náchylnější na vlhko a parazity.