Editing Provence style interiér: levandulové pole ve vašem obýváku

Mnozí řeší, že koupelna musí zároveň sloužit jako prádelna. Pokud máte stroj jen na pár kilo prádla, zkuste ho umístit pod pevnou pracovní desku a nad něj dát malý sušák, který se dá vytáhnout na lankách. Sousedka si nechala udělat výklenek do zdi, kam schová tekuté mýdlo a kartáčky, a ušetřila místo na poličkách. Já osobně miluju police z masivu natřené lakem, na které postavíte sklenice s vatovými tampony a solí do koupele. Jen pozor, aby k nim nedosáhly malé děti. Bathroom design není jen o barvách, ale o tom, jak se v prostoru pohybujete. Když otevřete dvířka skříňky a narazíte kolenem do umyvadla, žádná pastelová dlažba to nespraví. Proto si všechno nejdřív obkreslete křídou na podlahu a zkoušejte, jestli se tam vejdete ve stoje i v předkl<br><br><br>Otevřete dveře a místnost voní sušenou levandulí, i když tu žádnou nemáte. Není to čichový klam, je to optika. Provence style interiors fungují na principu, že barvy a textury dokáží vykouzlit atmosféru jihofrancouzského venkova v místnosti o dvanácti metrech čtverečních. Základem je matná bílá na stěnách, ne bílá nemocniční, ale taková, která má v sobě špetku šedé nebo krémové. K ní přidáte odstíny vybledlé modré, slunečnicově žluté a samozřejmě levandulově fialové. Nemusíte kupovat starožitný nábytek z Provence, stačí natřít starou borovicovou komodu dvěma vrstvami matného laku ve slonové kosti. Dřevo pod ním prosvítá a vypadá, jako by ho ohlodal slaný mořský v�<br><br><br>Řešení s pull-out sofa je další cesta, kterou jsem objevila u přátel. Tento typ pohovky má pod sedákem ukrytý výsuvný rám, který se vysune jako šuplík. Na něj se položí připravená matrace. Výhoda je, že nemusíte sundávat polštáře ze zádové opěry. Jen pozor na výšku: když je rám moc nízko u země, budete ráno vstávat přímo z podlahy, což není pro každého. Ideální je, když je mechanismus lehce nad zemí a matrace má aspoň patnáct centimetrů. Ušetříte si tak bolavá záda a návštěva nebude mít pocit, že spí na z<br><br><br>První noc, co mi přijela na návštěvu sestra, byla zkouška ohněm. Měla jsem tehdy ještě starou sedačku, která se rozkládala na úzkou a propadlou plochu. Ráno jsem měla výčitky. Proto jsem vsadila na pull-out sofa. Vytahovací pohovka, která se vysune dopředu, má jednu nespornou výhodu. Lůžko je po celé délce stejně široké a rovné. Žádné díry mezi sedáky, žádný hrbol uprostřed. A protože je podložena pevnou slatted frame, laťkovým roštem, matrace dýchá a netvoří se na ní proleženiny. Tuhle pohovku jsem nechala čalounit do tmavě modré, skoro černé velvet upholstery. Sametový povrch krásně kontrastuje s hrubou omítkou a kovovými nožičkami stolků. Když je zasunutá, vypadá jako běžný gauč. Když ji vytáhnete, máte 140 cm širokou postel. Žádný kompromis, žádné nocování na zemi. A ráno se během vteřiny zasune zpátky. Jen lehce zatlačíte a máte zase obýv<br><br><br>Malé byty mají jednu výhodu. Nutí vás přemýšlet. Každý kus nábytku musí sloužit víc než jednomu účelu. Moje pull-out sofa není jen pro hosty. Je to moje hlavní místo pro lenošení s knihou. Polštáře, které přes den leží na sedačkách, večer putují do bed with storage pod postel. A click-clack mechanismus u druhého křesla? Ten umožňuje sklopit opěradlo do lehu, když chci sledovat film na notebooku. Všechno je promyšlené, ale nesmí to působit jako učebnice ergonomie. Industriální styl je totiž o surovosti, o viditelných funkcích. Takže klikací mechanismus je schválně vidět, kovové kolejničky u výsuvné pohovky taky. Neschovávám je pod látku. Patří k celku. Stejně jako ty staré cihly na zdi, které jsem umyla a nechala bez omítky. Říká se tomu krása nedokonalosti. A v industriálu je to zák<br><br><br>Když jsme rekonstruovali byt v paneláku, narazili jsme na klasický problém o velikosti šedesát metrů čtverečních. Dvě místnosti, malá kuchyň a koupelna, která se dala spočítat na pár kachličkách. Potřebovali jsme místo pro občasné návštěvy, ale zároveň nechtěli obětovat koupelnový rituál. Tehdy mě napadlo propojit tyto dvě zóny do jednoho celku. Není to žádná science fiction, jen chytré plánování a pár praktických kousků nábytku. Dnes vám ukážu, jak na to, aniž byste museli bourat nosné zdi. Základem je přijmout, že koupelna není jen mokrá místnost, ale dá se v ní i spát. Stačí jen změnit perspektivu a vybrat správné pr<br><br><br>Malé detaily dělají velký rozdíl. Zvažte pořízení osvětlení na samostatný vypínač u postele. Žádné chození po tmě z koupelny k lůžku. Kabeláž se dá vést podél soklu, pokud nechcete dlabat zdi. Na zeď přidejte pár polic na knihy nebo sklenici vody. Hosté ocení, že nemusí lézt do kuchyně. Pokud máte v koupelně okno, umístěte sofabed tak, aby host viděl na výhled. I malá stříška nad oknem udělá z nepraktického koutu útulný koutek. Pamatujeme na zásuvku na nabíjení telefonu. Kdo by dnes chtěl spát bez mobilu? Všechny tyto prvky dohromady vytvoří dojem, že koupelna není jen místnost na mytí, ale plnohodnotný pokoj pro hosty. A to bez zbytečného bourání a velkých finan